Na konci 19. století německý klasický filolog Eduard Norden v knize Die Antike Kunstprosa (1898) tvrdil, že v řecko-římském světě se běžně četlo nahlas. V roce 1927 se k němu připojil maďarský badatel Josef Balogh, který se snažil dokázat, že tiché čtení bylo ve starověkém světě téměř neznámé. Dokonce tvrdil, že nahlas se četly i neliterární texty, jako byly recepty, poslední vůle atd.
Augustin a jeho údiv nad Ambrožem
Na podporu názoru, že tiché čtení bylo ve starověku něčím neobvyklým, se často uvádí pasáž z Augustinových Vyznání ze 4. století. Křesťanský myslitel a teolog Augustinus Aurelius vyučoval od roku 384 rétoriku v Miláně a zde se také setkal s biskupem Ambrožem, který ho pak o tři roky později pokřtil. Ve své spise Vyznání (latinsky Confessiones, 6.3.3) líčí Ambrože jako mimořádného čtenáře:
„Když pak, oči jeho přehlížely stránky, duch hleděl pochopiti smysl, ale hlas a jazyk odpočívaly. A často když jsem vstoupil – neboť nikomu se nebránilo vejíti a přicházející se nemusil ohlašovati –, viděl jsem ho čtoucího mlčky a nikdy jinak.“
Nicholas A. Elder v knize Gospel Media (2024) však upozorňuje, že Augustina neudivilo to, že biskup Ambrož četl potichu, ale to, že tak činil v přítomnosti někoho jiného. Augustinus to vysvětluje:
„Myslím, že se chtěl vyhnouti tomu, aby nemusil pozornému, leč málo chápavému posluchači vysvětlovati některé temnější místo spisovatele, nebo se pouštěti do řešení obtížných otázek, čímž by ztratil čas a tak mohl přečísti méně knih, než chtěl. Konečně příčinou, že četl potichu, mohla být i nutnost šetřiti svého hlasu, poněvadž velmi lehko ochraptěl.“
Scriptio continua a hlasité čtení
Nejnápadnějším znakem téměř všech antických řeckých rukopisů je, že jsou psány bez mezer mezi slovy (scriptio continua). A právě tento jev také sloužil jako argument pro hlasité čtení, které by mělo usnadňovat čtení takového textu.
Zkuste si přečíst takový text:
KDYŽPAKOČIJEHOPŘEHLÍŽELYSTRÁNKY
DUCHHLEDĚLPOCHOPITISMYSL
ALEJEHOHLASAJAZYKODPOČÍVALY
Bylo tiché čtení opravdu neobvyklé?
Starověký čtenář však na rozdíl od nás byl na tento způsob zápisu zvyklý a není třeba předpokládat, že by pro něj bylo obtížné číst takové texty potichu. Při výuce se totiž žáci učili z textů, ve kterých se slabiky ani slova neoddělovaly.
Zdroje:
Alberto Manguel, Dějiny čtení, Host, Brno 2007, s. 61–77.
Alessandro Vatri, „The Physiology of Ancient Greek Reading", Classical Quarterly 62 (2012), s. 633–647.
Josef Balogh, „Voces Paginarum: Beiträge zur Geschichte des lauten Lesens und Schreibens“, Philologus 82 (1927), s. 84-109, 202-240.
Nicholas A. Elder, Gospel Media: Reading, Writing, and Circulating Jesus Traditions, Eerdmans, Grand Rapids, Michigan 2024.