Kniha, kterou v českých překladech Bible najdeme pod názvem Sírachovec, je sbírka ponaučení, přísloví a zaslíbení od židovského diasporního učitele, který se jmenoval Ježíš, syn Sírachův (viz Sír 50,27; v řečtině Iésús hyios Sirach, hebrejsky Ješua ben Sírá). Tato obsáhlá mudroslovná kniha je ojedinělá tím, že uvádí jméno svého autora, a před první kapitolou má předmluvu od řeckého překladatele. Původně byla kniha Sírachovec napsána hebrejsky, a to pravděpodobně v Jeruzalémě začátkem 2. století př. Kr. Do řečtiny ji pak přeložil v roce 117 př. Kr. v egyptské Alexandrii žijící pisatelův vnuk, který tam přišel okolo roku 132 př. Kr. v době vlády Ptolemaia Euergeta.
V rukopisech Sinajském a Alexandrijském je nazvána „Moudrost Ježíše, syna Sírachova“ (Sofia Iésú hyiú Seirach). Vatikánský kodex má kratší název: „Sírachova moudrost“ (Sofia Seirach). V latinské tradici se tato kniha od 3. stol. po Kr. nazývá Ecclesiasticus (z řeckého ekklésia = církev, tedy Církevní (kniha); nezaměnit s Ecclesiastes = kniha Kazatel). Tento název zdůrazňuje, že ji církev na rozdíl od synagogy užívala oficiálně.
Sírachovec patří mezi tzv. deuterokanonické knihy. Židé ani reformované církve ji do svého kánonu nezařadili. Přitom mezi křesťany i Židy v diaspoře patřila mezi jednu z nejoblíbenějších mimoblických knih. Kritické vydání řeckého Nového zákona Nestle-Aland (28. vyd.; 2012) uvádí devadesát devět narážek na ni.
Nejednotně tradovaný text
V letech 1896-1900 byly v geníze (skladišti) starokáhirské synagogy nalezeny fragmenty šesti hebrejských rukopisů knihy Sírachovec. Tyto rukopisy pocházejí z 10. až 12. století a obsahují asi dvě třetiny této knihy. Roku 1952 byly zlomky jejího textu nalezeny ve dvou kumránských jeskyních v oblasti Mrtvého moře: 2Q18 (Sir 6,14-31) a 11QPsa (Sir 51,13-20b.30). Nejstarší hebrejský text této knihy byl objeven až v roce 1964 v pevnosti Masada. Tento rukopis z počátku 1. stol. př. Kr. obsahuje neúplné části kapitol Sir 39,27b-44,17b.
Celý text knihy Sirachovec se dochoval v řeckých rukopisech, u kterých rozlišujeme dvě textové verze. Kratší verze (GI) je z velké části doložena ve významných unciálních rukopisech: Alexandrijském, Vatikánském a Sinajském. Tato verze je považována za překlad původního hebrejského textu. Druhá verze (GII) zřejmě vznikla v letech 50-150 po Kr., protože první, kdo z ní citoval, byl Klemens Alexandrijský, který zemřel před r. 215 po Kr. Důležité jsou i syrské překlady a starolatinský překlad Vetus Latina.
Kdo je dárcem moudrosti?
Autor starozákonní knihy Job se ptá (Job 28,12; ČEP): „Ale moudrost, kde se najde? Kde je místo rozumnosti?“ O několik veršů dál říká, že moudrost „má větší cenu než perly“ (Job 28,18). Sírach tuto myšlenku prohlubuje a rozvádí, když vysvětluje, proč jedině Bůh může být původcem moudrosti (Sír 42,18-21; ČEP):
18. Měří propastnou tůni i hloubku srdce a vyzná se v jejich záludnosti. Nejvyšší má totiž znalost všeho a sleduje znamení věků.
19. Odhaluje věci minulé i budoucí a odkrývá stopy všech tajů světa.
20. Neujde mu žádná myšlenka a jediné slovo se před ním neskryje.
21. Dal řád velikým skutkům své moudrosti, on, který je od věků na věky. Nebylo třeba nic přidat ani ubrat, nepotřeboval žádného rádce.
V Bibli není mnoho pasáží, které tak jasně vypovídají o Boží věčnosti a stálosti, o jeho všemocnosti a vševědoucnosti, a také o jeho moudrosti a vědění. Všemocný Stvořitel dává svou moudrost těm, kdo se ho bojí (Sir 43,33): „Vždyť všechno učinil Pán a zbožným dal moudrost.“ Sírachovi záleží na tom, aby svým žákům vštípil, že moudrost je vzácný dar od Boha (Sír 1,1): „Veškerá moudrost je od Pána, je s ním navěky.“
Vzácné slovní spojení pása sofia („veškerá moudrost“) na začátku knihy v Sir 1,1 (a pak už jen v 19,20) poukazuje na to, že skutečná moudrost „má charakter plnosti, úplnosti, presahujúcej schopnosti člověka“ (Pavel Prihatný, „Pravá cesta k múdrosti podľa Siracha“, Studia Biblica Slovaca 8 (1/2016), s. 53). V Septuagintě (řeckém překladu židovské Bible) se v podobném kontextu tato vazba vyskytuje pouze jednou (Job 26,3). Jeruzalémský mudrc chce, aby si jeho adresáti uvědomili, že se jedná o velmi specifické pojetí moudrosti, kterou lze ztotožnit s „bázní před Hospodinem“. Z tohoto důvodu by měl být přídavnému jménu pása přisouzen elativní význam. Elativ vyjadřuje vysoký stupeň vlastnosti bez srovnávání s ostatními. Holandský biblista Pancratius Beentjes ve své studii z roku 2008 upozorňuje, že se tu nemluví o „veškeré moudrosti“, nýbrž o „plné“, „nejvyšší“ moudrosti („Full Wisdom is from the Lord“. Sir 1:1-10 and its place in Israel’s Wisdom literature (v: Angelo Passaro, Giuseppe Bellia (eds.), The Wisdom of Ben Sira, Berlín 2008, s. 148).
Sír 1,1: Plná/Nejvyšší moudrost je od Pána a je s ním na věky.
Sír 19,20: Plná/Nejvyšší moudrost je bázeň před Pánem a ve vší moudrosti je naplnění Zákona.
Sírach ujišťuje, že veškerá („plná“) moudrost pochází od jediného Boha, kterého uctívají Izraelité, a učí své žáky, že pouze jemu mají zůstat věrni uprostřed konkurenčních nároků jiných náboženských směrů. Tři věci jsou pro křesťany stále aktuální: naslouchat Boží moudrosti (Sír 1,1-10), počítat se zkouškami a s protivenstvími (Sír 2,1-18) a mít pokorné srdce (Sír 3,17-24). Zatímco lidé moudrost hledají, Bůh je tím, kdo ji zjevuje a uděluje, i když my z ní můžeme pochopit jen nepatrnou část. Mnozí budou při tom budou různým těžkostem a procházet zkouškami, ale všichni, kdo vytrvají, budou odměněni.
Tento text byl otištěn v kalendáři Blahoslav 2024, s. 110–113.